Petr Tlapák

Petr Tlapák: Muž, který si Amazonii přivezl domů
"Všechno souvisí se vším," říká Petr Tlapák – cestovatel, truhlář, bývalý hasič, stavitel lodí, nejnověji elektrikář a především člověk, který se rozhodl měnit svět začínaje malým kouskem země u své rodné vesnice. Jeho příběh je mozaikou dobrodružství, osobních proměn i hlubokého vztahu k přírodě – a všechno to začalo v malé vesnici Žižín u Pardubic.

Z bažiny Malá Amazonie
Když Petr koupil zanedbaný mokřadní pozemek na konci vesnice, mnozí si klepali na čelo. Své myšlenky se nevzdal a mokřad pojmenoval Malá Amazonie – jako poctu Velké Amazonii, která mu několikrát zachránila zdraví i životní směr. Vizi má jasnou: vrátit do krajiny vodu a obnovit původní biotop. Chce tím podpořit myšlenku, že má cenu se zajímat o okolní přírodu. Prostřednictvím revitalizace tohoto pozemku chce obnovit slepé rameno řeky Chrudimky a vytvořit tím prostor, kde se bude moci opět rodit život.

Cestovatel s touhou po dobrodružství
Petr začal cestovat ve dvaceti letech, toužil totiž poznávat svět a přírodu hned jak to bylo možné. Od Skotska a Nového Zélandu přes Čínu a Mongolsko až po Jižní Ameriku a další vzdálené země. Často bez peněz, zato s obrovským odhodláním a chutí poznávat svět jinak než skrze katalogy cestovek. Například cestu z rodné vesnice až do Severního moře absolvoval celou na vlastnoručně vyrobené kanoi. Mongolsko procestoval různými způsoby, například i v koňském sedle. Velkou část Jižní Ameriky pro změnu objel na kole značky Favorit z roku 1989.

Amazonie – místo, kam se vždy vrací
Nejvíce se však zapsala do jeho srdce Amazonie. V roce 2006 tu Petr žil s místními potomky domorodců u řeky Napo, kde se naučil nejen lovit elektrické úhoře, ale hlavně naslouchat přírodě. Když mu po letech služba v důstojnické hodnosti u hasičů v Praze přinesla vyčerpání a zdravotní kolaps, rozhodl se pro radikální změnu. Skončil v práci, sbalil batoh a vrátil se zpět do deštného pralesa. Spolu s Francouzem a Rakušanem tam neplánovaně postavili tradiční dlabanou loď - monoxil, kterou nazvali Edilberto – na počest moudrého otce Petrova dávného průvodce pralesem. Cíl? Dostat se na skryté jezero cizinci nepoznané a ulovit legendární arapaimu. Nakonec žádnou nechytili a vůbec to nevadilo. Smyslem nebyla ryba, ale samotná cesta jedinečnou částí naší planety, Amazonským pralesem.

Splatit Amazonský dluh
Petr často mluví o tom, že cítí vůči Amazonii dluh. „Vždycky mi pomohla a dala mě dohromady. A teď cítím, že jdu správným směrem, jak bych jí ho mohl částečně splatit.” Je to pro Petra přitom obrovská výzva z vlastní iniciativy celou vizi Malé Amazonie realizovat. Pomoci Petrovi splatit jeho Amazonský dluh může prakticky každý z nás, například změnou svého chování vůči přírodě samotné, šířením osvěty nebo příspěvkem na Petrovu iniciativu přírodu zachovat pro budoucí generace.

Amazonie doma
Po návratu do Čech Petr pochopil, že už nemusí jezdit na druhý konec světa, aby našel smysl soužití s přírodou. Amazonii si přivezl domů – do své Malé Amazonie. Jeho nový sen? Proměnit zanedbaný kus přírody u Žižína v soustavu tůní, které budou zadržovat vodu, pohlcovat CO₂ a budou útočištěm především pro přírodu, ale i pro lidi. „Amazonii jsem si převtělil do tohoto pozemku. Plním si tak nejenom svoji vizi, ale i sen mého otce, který o to samé dříve usiloval. Už nikam momentálně nepotřebuju cestovat. Tady je to fajn,“ říká Petr. A i když s úsměvem přiznává, že netuší, jestli svůj projekt zvládne. Důležité je začít a nepolevit!